Plain

Posmrtný prd zaražený v tvé řiti dlouho tam nepočkal.
Vysrat se z podoby zítřka bez tvaru a otvoru uvidíš jen tmu.
Jedině rampouchy na zelených listech letargicky zajiskří nadějí na tvar.
Loupeš se z přikrývek bezesných nocí jako motýlek.
Můra noční motýl.
Co pro tebe se zpotil.
Přeje Ti dobré ráno a odchází, ví, že nespíš, ale ty se stejně snažíš.
Ještě chvíli.
Odejdi nebo neodejdu já.
Ztraceně odmítáš svobodu, prázdnější něž noc bez zdání.
Nevíš co je, a co už není k sežrání, nevidíš svítání, jen polo šedo, polo světlo polo všechno, polo žít.
Položíš se, stropu se nastavíš.
V hlavě se zastavíš v tíživém stavu beztíže.
 Doléháš.















Kudy bloudíš obludko bez tváře, jako můra přilétáš jen k okýnkům bez záře.
Jen tmu jen černolícou sestru, k níž se lísáš, když světlo ve tvých vlasech pohasínáš, s každým milimetrem za den, vzdaluje se zem.
Umřela Lenka, ať žije Slam, má-li ještě objem a obohacení.
Jako do žážitku se vracení, se dostavuje zvracení.
Bloudíš bludičko?
Chybí ti světlíčko, teplé tělíčko?
Odeženeš se sama vlastním křídlem od vzduchu se odstrčíš, s každým náznakem citu se odmlčíš, mrkneš, koutkem cukneš.
Vzdychneš, vypneš.
Chlípneš.

Za zásluhy metál, přetavíš ho v petál a budeš sledovat kovovou kytku pro železnou paní.
Cloumat hlavou bez ustání jako ten autista dneska v metru.
Nenapadá tě žádnej song, kterej by tě zprovoznil.
Tak jen vyluzuješ různý posmrtný tóny kardiogramu.
Slyšíš šelestit klid.
Klid je až po tom, co se se sebou sneseš v jednom pokoji.
Pak je i klid i pokoj.

Would you rather stay
pragmatic and sane
OR
would you rather feel?
Even if what you'd felt was pain.