About things life forced me to realize.
About me and the meanings.
About you, world and "what if".

sobota 9. dubna 2011

Hoď to do špíny, jó mami.

Válíš se v hnusu holubího trusu,
kdesi na hlaváku nebo v parku,
kde si? 
Jsi kde můj karate kide?
Nejsem zvědav na vaše Kidy.
Nejsem zvědav! Zajímá mě už jen dav,
menší nebo věší ..co je zrovna na skladě
a hýká to jak kormoráni beze hlav.

Ztratil jsem hlavu, zapadnu.
Zapadnu hluboko do lektvaru bez tvaru,
lektvaru bez lékořice, bez skořice, bez hořčice.
Lektvaru bez tvaru, co nejde uvést do varu,
už ne. Už je ta teplota mimo rtuťovou baňku,
vylila se tam taky. žádná skořice. 
Střepy! Více!

Na trombón neumíš ale tady se válíš,
do huby si kálíš ale hraje ti to dobře,
bodře, výplach, poprsk..do nátrubku,
dáš si na hubku,
zůstaneš u náhubku? 
Spolkneš to všechno? 
Vysereš se na to?
Zlato..na to po(j)ď,
do špíny to hoď.
Tak jó.

Žádné komentáře:

Okomentovat