Zpívat Povídej od Péti Nováka, a závidět pohledy těm přede mnou, protože trvaly dýl,
kopat už určitě posledního panáka a chtít znát, proč se mnou jsi tomu nevěřil.
Dusit se pod pokličkou jak nejtužší hověz a slzet páru z papiňáku,
přihodit vokurky z kyselýho láku a španělskýho vlaku,
nahodit xicht jak z dramaťáku.
Tak takovou symfonii chutí mají správný rozhodnutí,
když kakofonní tep je na puknutí
a nepřichází z úlevy odplivnutí.
Vídat se jenom v noci když oči spí,
říkali: co oči nevidí, to srdce nebolí,
a taky že lež má krátké nohy..
a ono že to přebolí a že naděje umírá poslední.
Jenže co si vybrat z týhle hroudy teorie,
když vlastně všechno rozsekla relativita?
A co udělat, když to pořád tepe a bije,
ale přišli jste sami o sebe ještě za života?
Teorii známe každej, ale realita diskurzivní,
zůstává bez analýzy a čistě iluzivní,
protože i když teorie jsou všude kolem,
zůstaneme naprosto stejnou hovězí či volem,
ve víře a naději naivní, že nás jednou zkušenosti ovlivní.
Doufáme, že tu symfonii budou znovu až na pohřbu hrát,
a všichni pozůstalí že budou kurva nahlas lát,
protože to říká teorie a tu máme znát!
A pak...pak už mě to vážně nebude srát.
Ale zatím, nepřestávám _______
Stay Conscious
B
Žádné komentáře:
Okomentovat