VáNoční

Je docela smutný, že někdo nedostane k Vánocům to, co by si tak vroucně přál, že někdo si nestihne přát nebo že někdo dokonce nestihne Vánoce a nejvíc smutný je to, že někdo o Vánocích  píše blog; tak jsem se rozhodla využít přestávky mezi pohádkama, jídlem, pohádkama, jídlem...a vytvořit jeden vánoční příspěvek, popěvek, vlastně skoro koledu, asi upadla jsem...

Jelikož Vánoce jsou dost složitý na nějakou hlubší analýzu, jsou plný různorodýho diskurzu a dalších hoven, rozhodla jsem se uštědřit Stědrýmu dni a večeru nadílku v podobě širokorozchodně antropogenderové a hustodémonsky krutopřísné poézie vánoční,  zvlášť pro lidi, co jsou třeba na noční, protože  to asi musí bejt dost vopruz, a teď vlastně ani nechci bejt cynik ani drsná, ale asi to tak i je ne? VáNoční je pěkně hnusná.

Kapřík ve vaně už není, 

kaprojedi i voči snědí,

jen krev všude zůstává,

a Vánoční atmosféra nás..nasr..nasává..

Dary reciproční, seberegulační, legrační.

Smuteční, srdeční, srdečný a jedinečný?

Co strom zase shodil krom jehličí?

Náladu jepičí, ještě že máme kadidlo, frantíky, 

pupuru, a chlast. Opijem se na hadříky.

Bez alkáče žádná sláva? Višna, Brahma, Rámajána?

Bhagavadgíta jak Brno,

Bible, tý je všude plno..ale fuj.

Dostanu od hipíka jelení luj,

abych prej neměla tak prořízlou hubu!

Že na vánoce sprostá budu?! 

Fak jů. Budu. 

Jak hodina pokročila..a Popelka teda taky mimochodem,

živím se již sedmým hlavním chodem,

sedmým vínem, vlastním klínem,

kam napadalo všechno vod tý prořízlý huby, po Listerovsku,

zvládám vánoční clichee po mistrovsku.

Dlouholetý trénink bystří smysly,

je čas, je zas,čas

 uchichtávát se  nad nesmysly.

Zas.

Nastal ten Vánoční čas.

A než bys zvedl hlas,

radši držíš hubu a krok,

máš plnou hubu a za rok..zas.

Stay Conscious

B

Mysleli jsme si

Mysleli jsem si, že až budeme velcí, budeme si dělat co chceme.

Mysleli jsme si, že až si budeme dělat, co chceme, bude to dobré.

Mysleli jsme si, že dobré, je všechno, co není zlé.

Mysleli jsme si, že co je zlé, to neděláme a dělat nebudeme.

Mysleli jsme si, že když nic nebudeme dělat, což je v podstatě to, co chceme dělat, všechno nám spadne do klína.

Mysleli jsme si, že nám do klína spadne všechno, co chceme aby nám tam spadlo.

Myslelli jsme...  a spadli jsme.

Chtěli jsme se zvednout a postavili jsme se na vlastní nohy.

Chtěli jsme po nich jít, ale bylo to jenom jako.

Chtěli jsme aby to bylo doopravdy, ale řekli nám, že ještě není čas stát na svých nohou a dělat si co chceme.

Chtěli jsme proto usilovně dřít, ale zlenivěli jsme.

Chtěli jsme prorazit a zachránit svět, už tolikrát..a nešlo to.

Chtěli jsme se sebou něco dělat a spadli jsme zase.

Dnes už Víme.

Víme, že myslet (znamená hovno vědět) nestačí, a proto víme.

Víme, že dělat si co chceme, stát na vlastních nohou, nic nedělat, chtít zachraňovat svět a ještě k tomu psát akademické texty, nejsou tak úplně koherentní činnosti.

Víme, že myslet si, že to jednou půjde, je nesmysl, to se musí vědět.

Víme, že padat je dobré.

Víme, že zleniví každý a vlastně každý sdílí ta stejná trápení.

Víme, že zachráníme svět.

A taky víme, že jsme mysleli, že chceme, a dnes..dnes myslíme, že víme, že chceme.

Stay Conscious

B

Hesky Česki

Nedávné prosincové události mne natolik uchvátily, že jsem se rozhodla potrénovat se i v jazyce rodném, tedy českém, který, ač je mým jazykem mateřským, nikdy nebyl hodnocen lépe než za tři. Proč, to je otázka, jejíž odpověď by trvala osm studijních let víceletého gymnázia.

Chtěla bych využít plný potenciál jazyka českého a zkrotit ho jako krásnou, klusavou klabonosou kladrubačku (ne, že bych to někdy dokázala, natož se o to pokoušela), koníka, tedy kobylu, klisnu, která ržá, řehtá a řehoce se své vlastní řvavosti. Řachá jako řemdih, hříme jako bouře a naříká jako řeřavé dřívko. Oř.

Ale i koňovi se vobčas musej povolit votěže, nechat bejt, vodpočnout, lehárko viď. Samej vopruz když ho furt ňákej člověk vole tahá, teď  ho nenechá vydechnout ne. Porád doňho šťourá, kopejtka vomejvá, češe, prostě ježiš, nechte ho bejt ne. Dyť to je upe  hrozný, rejt furt do koně. Lidi to taky nemaj rádi, když se do nich reje žejo. a furt ŤuŤu ňuňu kobylka vole, toje samej džendr, plodná klisna viď. 

Gómáš na tém že? Taká kobyla móže hodit festovní kakáč. Nechej kobylu kobyló a vošolníme se v ňáké sajtně ve štatlu. Naglgáme se a zhulákáme jak ožungři. Tož to není eklovačka, že? Betálně festovní, takhle hantýrovat. To s ňákym cajzlem, to by byla mlata.

Jenže ty vole, češtinu vole, tu nemůžeš jen tak vojebat. To je totiž tak hustý, ta čeština. To máš jako kdyby se ta kobyla vysrala, tak ten kurevskej puch ze sebe už taky nesmeješ. Ty krávo a to je vono ne? Takhle je to s tou zasranou češtinou vole. Tu už ze sebe taky nedostaneš tyvole. A je ti dost k hovnu že jako se učíš anglicky nebo tak, na to mrdat. Zpíčená angličtina vole, němčina ještě zkurvenější. Ale do prdele, ta čeština.. To jen čuráci nechtěj mluvit česky, mrdky jedny. 

Stay Conscious.

B