VáNoční

Je docela smutný, že někdo nedostane k Vánocům to, co by si tak vroucně přál, že někdo si nestihne přát nebo že někdo dokonce nestihne Vánoce a nejvíc smutný je to, že někdo o Vánocích  píše blog; tak jsem se rozhodla využít přestávky mezi pohádkama, jídlem, pohádkama, jídlem...a vytvořit jeden vánoční příspěvek, popěvek, vlastně skoro koledu, asi upadla jsem...

Jelikož Vánoce jsou dost složitý na nějakou hlubší analýzu, jsou plný různorodýho diskurzu a dalších hoven, rozhodla jsem se uštědřit Stědrýmu dni a večeru nadílku v podobě širokorozchodně antropogenderové a hustodémonsky krutopřísné poézie vánoční,  zvlášť pro lidi, co jsou třeba na noční, protože  to asi musí bejt dost vopruz, a teď vlastně ani nechci bejt cynik ani drsná, ale asi to tak i je ne? VáNoční je pěkně hnusná.

Kapřík ve vaně už není, 

kaprojedi i voči snědí,

jen krev všude zůstává,

a Vánoční atmosféra nás..nasr..nasává..

Dary reciproční, seberegulační, legrační.

Smuteční, srdeční, srdečný a jedinečný?

Co strom zase shodil krom jehličí?

Náladu jepičí, ještě že máme kadidlo, frantíky, 

pupuru, a chlast. Opijem se na hadříky.

Bez alkáče žádná sláva? Višna, Brahma, Rámajána?

Bhagavadgíta jak Brno,

Bible, tý je všude plno..ale fuj.

Dostanu od hipíka jelení luj,

abych prej neměla tak prořízlou hubu!

Že na vánoce sprostá budu?! 

Fak jů. Budu. 

Jak hodina pokročila..a Popelka teda taky mimochodem,

živím se již sedmým hlavním chodem,

sedmým vínem, vlastním klínem,

kam napadalo všechno vod tý prořízlý huby, po Listerovsku,

zvládám vánoční clichee po mistrovsku.

Dlouholetý trénink bystří smysly,

je čas, je zas,čas

 uchichtávát se  nad nesmysly.

Zas.

Nastal ten Vánoční čas.

A než bys zvedl hlas,

radši držíš hubu a krok,

máš plnou hubu a za rok..zas.

Stay Conscious

B