Je asi konec bezcílnému toulání po ulici, cílené honbě za jepicí, chytání (uplně zbytečnejch) plotic bez udicí. Jen tak, holýma rukama. Stejně maj hodně kostí.
Na všechno potřebujeme nástroje. Na zahřátí čepici, na odpadky popelnici, na přespání Ritzy. S lososem a smaženicí. Bez těch lanýžů, garcon.
Někdy stačí jen obyčejný hřiby (uplný houby) nebo jen kapři český, a i tak chutná všechno hezky.
Jak pojmout všechno v názvech, když je neznáme? Přesně proto metafory uznáváme, jako výjimečnou formu sdělení, pro ty jež přemýšlí a kdo nelení, tomu se zelení.
Některý věci nepojmeš, protože jsou buď ukrutně hloupatý, nebo ukrutně velký.
A některý lidi nedojmeš, protože jsou buď ukrutně velký taky, nebo sjetý, rozemletý, rozdrcený.
Jsou tou hmotou co zachránila vesmír před nahotou.
Jsou tou hmotou co zachránila vesmír před nahotou.
Esencialismu se v sociálních vědách vyhejbam, ale takovej nahej vesmír by byl jen spousta lítajících esencí života (Final Fantasy?) bez omezení planetama a omezenym prostorem, časem nebo vzdáleností.
Jen: Myslíš, tedy jseš.
Quiz:
Jak se správně louskají ořechy? Louskáčkem? Tak to jdi na balet. Jedině skořápka o skořápku. Schoulit je těsně k sobě do dlaně, jako když se potřebujou zahřát. A zmáčknout. Rozdrtit. Křach. Ale oříšek to nebolí. Vůbec. Jen se hezky vytepe ven.
 |
| Guess I'm Nuts. |
B
Žádné komentáře:
Okomentovat