Chytám se stébel, ale přitom netonu,
jen zbavuju se záhonů,
řádků.. a plevel zasévám,
ošetřuji, pečuji a zalévám,
protože na něm rostou kvítka krásnější, než kdyby se ten plevel jmenoval třeba pelargónie.
A vůbec, plevel, to je něco, co má negativní nádech ..něco jako pozitivní diskriminace. Ale přitom málokdo ví, že z pozitivní diskriminace udělali tzv. pozitivní akci. To aby nebyla plevel. Já tímto plevelu beru jeho plevelovitost, protože je to nejobdivuhodnější pozitivní akce, která se šíří rychlostí oxidu uhelnatého v hemoglobinovém prostředí..a to kyslík projíždí na plný čáře. Stejně tak nějaká pelargónie.
Zapleju to všechno, na tom záhonovym rastru,
že za chvíli zbavim se, i toho v hlavě, kapodastru,
co svírá moje útroby v rádoby racionálním duchu,
tak proto mám málo slov, pro plíce bez průduchu,
pro hlas, jež bortí se v sevření pěstí strachu.
Seru na něj.
I na tu Schrödingerovu kočku. Podivam se do tý krabice ať už je jakákoliv.
Chci ničit, rozbíjet a řvát, ale ne z nenávisti,
chci destruovat z blaženosti, ze závisti,
sama sobě.
Stay Conscious
B
Žádné komentáře:
Okomentovat