About things life forced me to realize.
About me and the meanings.
About you, world and "what if".

středa 26. ledna 2011

Po Klid

Na co je nám dloubání se  v nose? Že uvidím ten sopel na podnose?

V krizi se má tvořit. Kdo popsal tuto ontologickou pravdu? Těžko říct, ale krize je v podstatě stejně drsný tvůrčí prostředí jako je nekrize. Jen na nás má jiný páky, což ale vůbec nevadí, protože nás stejně donutí jednat. 
  • Krize přichází vytržením z klidu.
  • Vytržení nemusí znamenat něco nečekaného.
  • Klid nemusí zasahovat do všech sfér identity.
Vyrážet dech a ohromovat nestačí,
Vyrážet zuby a ochromovat postačí.
Stačí mi krize, je to vlastně vize, a přišla jsi..tak ryze.

Ontická tvá povaha s přesností holubího trusu,
Ty nechodíš nikdy s křížkem po funusu,
Ty totiž nechodíš, není slyšet tvůj krok,
Jen plížíš se rok co rok
nebo i dvakrát.


Jsi mou jistotou a pilířem zkušenosti,
jako namazaný chleba při ztrátě šikovnosti,
jsi tedy i strůjcem a krůjcem krajíce zkaženosti,
jsi velkolepá jako správný opak blaženosti,
a peřina taky nehřeje sama od sebe (prej).



A toho patosu už bylo dost.
Proč opěvovat ubohost?
Vždyť to zas bude dobrý, jako vždycky a všechno.
Jen musíme nejdřív namazat a pak teprve jet,
a zachránit sami sebe než zachráníme svět.

Stay Conscious
B

neděle 16. ledna 2011

Plít či neplít?

Chytám se stébel, ale přitom netonu,
jen zbavuju se záhonů,
řádků.. a plevel zasévám,
ošetřuji, pečuji a zalévám,
protože na něm rostou kvítka krásnější, než kdyby se ten plevel jmenoval třeba pelargónie.


A vůbec, plevel, to je něco, co má negativní nádech ..něco jako pozitivní diskriminace. Ale přitom málokdo ví, že z pozitivní diskriminace udělali tzv. pozitivní akci. To aby nebyla plevel. Já tímto plevelu beru jeho plevelovitost, protože je to nejobdivuhodnější pozitivní akce, která se šíří rychlostí oxidu uhelnatého v hemoglobinovém prostředí..a to kyslík projíždí na plný čáře. Stejně tak nějaká pelargónie.

Zapleju to všechno, na tom záhonovym rastru,
že za chvíli zbavim se, i toho v hlavě, kapodastru,
co svírá moje útroby v rádoby racionálním duchu,
tak proto mám málo slov, pro plíce bez průduchu,
pro hlas, jež bortí se v sevření pěstí strachu.
Seru na něj.
I na tu Schrödingerovu kočku. Podivam se do tý krabice ať už je jakákoliv.

Chci ničit, rozbíjet a řvát, ale ne z nenávisti,
chci destruovat z blaženosti, ze závisti, 
sama sobě.


Stay Conscious
B

pondělí 10. ledna 2011

Torro Torax!


Vyzývám tímto svůj hrudní koš 
na souboj ducha a hmoty,
na bitvu rytmů, do němoty,
vyzývám tě! Tak zbraně slož!

Výzva přijata, říkáš?
Neslyším, vždyť pořád jen, kardio, pípáš!
Myokard ten už vůbec nestíhá,
Teď troufáš si? Když nikdo se nedívá?

(ukázka z hrdinského eposu středověkého Španělska)


..A jak dopadla ta divoká korida se dvěma diváky, 
dvěma hráči, protihráči, rváči, ...a nakonec..spoluhráči?
Tak dlouho jsem dělala rozhodčí, až mě to přestalo bavit,
torax se nezklidnil a mysl zůstala celá.

Ponaučení: 
Žádný vítězství ducha nad hmotou neexistuje když to teď táhnou spolu v rouše beránčím.

Stay Conscious
B

sobota 8. ledna 2011

Cíleně bezcílně zalícit..pal!


Je asi konec bezcílnému toulání po ulici, cílené honbě za jepicí, chytání (uplně zbytečnejch) plotic bez udicí. Jen tak, holýma rukama. Stejně maj hodně kostí.
Na všechno potřebujeme nástroje. Na zahřátí čepici, na odpadky popelnici, na přespání Ritzy. S lososem a smaženicí. Bez těch lanýžů, garcon.
Někdy stačí jen obyčejný hřiby (uplný houby) nebo jen kapři český, a i tak chutná všechno hezky. 


Jak pojmout všechno v názvech, když je neznáme? Přesně proto metafory uznáváme, jako výjimečnou formu sdělení, pro ty jež přemýšlí a kdo nelení, tomu se zelení. 
Některý věci nepojmeš, protože jsou buď ukrutně hloupatý, nebo ukrutně velký. 
A některý lidi nedojmeš, protože jsou buď ukrutně velký taky, nebo sjetý, rozemletý, rozdrcený.
 Jsou tou hmotou co zachránila vesmír před nahotou.


Esencialismu se v sociálních vědách vyhejbam, ale takovej nahej vesmír by byl jen spousta lítajících esencí života (Final Fantasy?) bez omezení planetama a omezenym prostorem, časem nebo vzdáleností. 
Jen: Myslíš, tedy jseš.





Quiz:
Jak se správně louskají ořechy? Louskáčkem? Tak to jdi na balet. Jedině skořápka o skořápku. Schoulit je těsně k sobě do dlaně, jako když se potřebujou zahřát. A zmáčknout. Rozdrtit. Křach. Ale oříšek to nebolí. Vůbec. Jen se hezky vytepe ven.

Guess I'm Nuts.
Stay Conscious
B