Na co je nám dloubání se v nose? Že uvidím ten sopel na podnose?
V krizi se má tvořit. Kdo popsal tuto ontologickou pravdu? Těžko říct, ale krize je v podstatě stejně drsný tvůrčí prostředí jako je nekrize. Jen na nás má jiný páky, což ale vůbec nevadí, protože nás stejně donutí jednat.
- Krize přichází vytržením z klidu.
- Vytržení nemusí znamenat něco nečekaného.
- Klid nemusí zasahovat do všech sfér identity.
Vyrážet dech a ohromovat nestačí,
Vyrážet zuby a ochromovat postačí.
Stačí mi krize, je to vlastně vize, a přišla jsi..tak ryze.
Ontická tvá povaha s přesností holubího trusu,
Ty nechodíš nikdy s křížkem po funusu,
Ty totiž nechodíš, není slyšet tvůj krok,
Jen plížíš se rok co rok
nebo i dvakrát.
Jsi mou jistotou a pilířem zkušenosti,
jako namazaný chleba při ztrátě šikovnosti,
jsi tedy i strůjcem a krůjcem krajíce zkaženosti,
jsi velkolepá jako správný opak blaženosti,
a peřina taky nehřeje sama od sebe (prej).
A toho patosu už bylo dost.
Proč opěvovat ubohost?
Vždyť to zas bude dobrý, jako vždycky a všechno.
Jen musíme nejdřív namazat a pak teprve jet,
a zachránit sami sebe než zachráníme svět.
Stay Conscious
B










