Je mi zle, je mi blbě a hnusně, je mi řídce jako je vlasům Iggyho Popa, je mi roztekle jako posolenýmu slimákovi, je mi plísnitě jako tejden se rozkládajícímu rajčeti. Už vám někdy tak bylo?
Je mi zle ze všeho co nechci řešit, a z ničeho co řešit musim. Je mi jako rozšlápnutýmu skarabovi ve vlastním hovně, dívám se dozadu a nejde to rovně, je mi tak blbě, že bych se naložila do láku rezavý vany, rozpustila se ve vodě a pak odtekla spolu s nahnědlými bublinami.
Je mi dokonce tak blbě, že veškerý věci co mě napadly a chtěla jsem je zapsat, vybledly v odstín šedé a hnědé a tak doufám, že se mi po nějakým průjmu konečně vysere mozek a to co je tam špatně, že vyteče nebo zplynatí a bude to taková vnitřní sebevražda, jako vykrojit nahnilý jabko nebo vyříznout rizikovou pihu. A bude to zase to čistý a nezkažený, dužnatý a sladký..whatever třeba broskev, protože já todle NECHCI!!! Nechci na sobě ani v sobě žádnou mrtvou tkáň, chápeš to???
Mít lásku jako náboženství a vyšší cíle, čekat, že jednou přijde ta chvíle, kdy to na mě bude znát a budeš to moct rozpoznat a nebudu se muset ptát..můžu?
